„Máme určitý tým stálých lidí, kteří když přijdou z práce, začínají druhou šichtu pro REGI Base,“ popisuje současný stav Hynek Čech, který stál na počátku všeho, když nechtěl připustit, aby kamarád druhého spoluzakladatele Martina Jirsi, Jirka Schams, skončil kvůli zranění z Afghánistánu v nějaké léčebně dlouhodobě nemocných. A pokračuje: „Obětovat čas a vlastní peníze za satisfakci v podobě úsměvu na Jirkově nebo nově Lukášově tváři, lze jen do té míry, než se fyzicky nebo finančně úplně vyčerpáte. Přitom by stačilo pár šikovných a hlavně nadšených dobrovolníků navíc, abychom zvládali nové výzvy a urychlili realizaci našich projektů.“
Poptávku po dobrovolnících odstartovala trochu náhoda…
Hynek Čech ale současně přiznává, že do nynějška REGI Base dobrovolníky neoslovoval, protože ani nebylo zřejmé, jak je zaúkolovat. „Spíše když se někdo občas připojil, tak s vlastní vizí, takže si práci vytyčil sám. Jenže před nedávnem se ozvala studentka gymnázia stylem: Tady jsem a chci něco dělat, cokoli. Takže jsme začali okamžitě pracovat na nějakém konceptu, jak ji zapojit systémově, protože přeci takových lidí musí být více a mohou být strašně nápomocni,“ vysvětluje Hynek Čech vlastně i důvod, proč vzniknul tento článek.
Tou první dobrovolnicí ve smyslu, jak se obvykle uplatňují dobrovolníci v neziskových organizacích, je osmnáctiletá Kateřina Strunová z Třebovětic. O REGI Base se dozvěděla zhruba před půl rokem, když se začala zajímat o problematiku zahraničních misí. Přečetla si pár článků a také viděla klip Píseň padlých od Martina Maxy. „Zaujalo mě hlavně to, že se najdou lidé, kteří se tímto způsobem snaží pomáhat. Nejsou jim lhostejní vojáci, kteří za nás sloužili celým srdcem. Nejde ale jen o to se jim odměnit a poskytnout péči, ale je to také správná cesta, jak poslat vzkaz lidem kolem nás, aby si uvědomili některé věci a priority,“ má jasno Kateřina.
Jako studentka oboru „sociálně správní činnost“ má pochopitelně k problematice péče o veterány blíže. „Tento obor je neodmyslitelně spojen s každodenním kontaktem mezi lidmi, mezi různými lidmi! Ta pestrost a možnosti, to mě na školu lákalo. Už jsem měla několik praxí v oboru, ale zatím nic, u čeho bych chtěla zůstat. Kdežto Nadační fond REGI Base mě opravdu chytil za srdce a svědomí. Jako bych se našla,“ vysvětluje Kateřina dále svojí volbu.
Dobrovolnická práce pro REGI Base může mít řadu podob…
Bezesporu právě studenti sociálních a humanitních oborů mají předpoklady a motivaci se angažovat, protože dobrovolnickou praxí získávají zkušenost (většinou uznanou jak školou, tak později zaměstnavatelem) v oblasti, která možná vyplní celý zbytek jejich života. Základní pohnutky jsou ale jistě stejné pro kohokoli, jedno jakého věku, pohlaví a vzdělání. Kateřina je shrnuje takto: „Myslím si, že poznám skvělý kolektiv. Naučím se komunikovat s lidmi, kteří si opravdu prošli něčím, co si ani ve snu nedokážeme nikdo představit. A hlavně ten pocit, že jste opravdu někomu pomohla je něco úžasného. Je to jako mít další opravdovou rodinu! A když vidíte, třeba i jen malé, ale přeci jen zlepšení, posun kupředu, tak vás to neuvěřitelně těší a žene dál.“
V naplnění této altruistické touhy není překážkou ani fakt, že zrovna Kateřina bydlí poměrně daleko od míst, kde se fyzicky realizují projekty nadačního fondu. „Jako první jsme Kateřinu pověřili připomínkováním některých našich podkladů, protože vždy platí, že víc hlav víc ví. Stačí k tomu emailová komunikace a čas tak tři čtyři hodiny týdně. Navíc se tím podrobněji seznámí s tím, na čem a jak pracujeme,“ vysvětluje první asi měsíční fázi, kterou si v budoucnu projde každý dobrovolník, Hynek Čech.
V následující fázi trvající tak dlouho, jak dobrovolník chce a může, už bude záležet na tom, jaké další směřování si pro sebe sám zvolí. „V zásadě jsou to tři různé varianty. První spočívá nadále hlavně v práci s počítačem a internetem. Potřebujeme pomoc s analyzováním dat, psaním projektů, aktualizací databáze partnerů a podobně. Druhou větví je činnost v terénu, avšak pořád v místě bydliště. Jedná se o aktivní vyhledávání a oslovování těch, kteří sloužili – zavádíme totiž nově služby nejen pro bývalé vojáky, ale také bývalé policisty, hasiče… Nějak se o tom, že jim můžeme ulehčit život, musí dozvědět,“ vysvětluje Hynek s upozorněním, že pro článek je to zjednodušené a dobrovolník, který se přihlásí, obdrží mnohem podrobnější informace a dobrovolnický manuál.
Následuje líčení třetí a čtvrté varianty dobrovolnického angažmá: „Protože ne každému vyhovuje věnovat nějaký ten čas průběžně týden co týden, ale rád by pomohl na konkrétních akcích třeba o víkendech, může se stát takovým nezařazeným dobrovolníkem, který dostává nabídky, kdy-kde-jak přiložit ad hoc ruce k dílu. A nakonec čtvrtá odnož dobrovolníků budou specialisté. Často se stane, že potřebujeme pomoc grafika, radu právníka, něco naprogramovat nebo se jen o něčem odborném poradit. Samozřejmě občas nám vyjde vstříc třeba oslovená firma, ale leccos stojí peníze, které bychom raději utratili v přímý prospěch našich klientů,“ ukončuje výčet Hynek Čech.
I dobrovolníky je třeba nějak odměnit…
Nadační fond REGI Base je zatím s programem pro dobrovolníky na počátku, ale má celkem jasno, jak více posílit společné sepětí. „Jejich práce musí zůstat neplacená, to ale neznamená, že si nezaslouží nějaké benefity,“ konstatuje Hynek. Čestný diplom a reference jsou samozřejmostí, stejně jako pozvání na výroční setkání dobrovolníků a klientů. Nebo možnost besedy s veterány, na kterou si dobrovolník pozve přátele či spolužáky. „Podle míry zapojení bychom pak chtěli, aby dobrovolníci dostávali drobné dárky podtrhující společnou identitu – třeba nášivku, kšiltovku nebo triko s motivem REGI Base. Ne takové, které chceme časem nabízet v našem charitativním eshopu, ale jedinečné. Asi jako když triko RedBull nemůže získat nikdo jiný, než největší borec v nějakém adrenalinovém sportu,“ uzavírá Hynek Čech.
A jak by to celé uzavřela začínající dobrovolnice Kateřina? „Myslím si, že problémem lidí (jedno v jaké věkové skupině se nacházejí) je to, že se bojí vůbec zapojit. Nevědí, co od toho čekat, a tak raději od takové nutkání opustí. Takže bych všem chtěla vzkázat, abyste se nebáli a šli do toho! Začnete vnímat svět úplně jinak, víc si budete vážit toho, co máte, a ujasníte si své priority. Všem držím palce!“