První tři hasiči pod křídly nadace REGI BASE

Nadační fond Regibase zajistil rehabilitační pobyt ve spolupráci s ředitelem RU Kladruby pro nové tři pacienty najednou. Po válečných veteránech a policistovi to jsou první tři hasiči, pro které fond zajistil rehabilitační pobyt v Kladrubech. Všichni tři o tento pobyt usilovali dříve, avšak bezúspěšně. Jsme rádi, že se nám podařilo naplnit naše heslo, pomáháme těm, kteří za nás sloužili.

Zajeli jsme se tedy za nimi podívat, abychom zjistili, jak se jim daří. V Kladrubech právě probíhaly třetím dnem v pořadí již 100. kladrubské hry, které jak sami pánové uznali, jsou příjemným zpestřením náročné a v jejich případě měsíc trvající rehabilitace.

Původně to měla být krátká zpráva pro jejich přátele na Facebook, ale rozpovídali jsme se trochu více. Nejdříve jsme si povídali s Martinem Šabatou a Liborem Bohdaneckým a po chvíli se k nám připojil i Robert Gyömbér.

Všichni účastníci her byli rozděleni do týmů podle barev a pánové měli trička červená. Jak jinak řekli nám, jsme přeci hasiči! V Kladrubech se rehabilitují první týden a díky probíhajícím hrám si ten začátek opravdu užívají. Když totiž dorazili do rehabilitačního centra, byli trochu konsternováni z toho, že jsou opět v nemocnici. Není divu, po úrazu tam strávili dlouhý čas, a nikomu z nás by se nechtělo znovu na delší dobu do nemocničního prostředí. Pomalu si už ale opět zvykají na pravidelný nemocniční režim.

Martin popsal jejich den. Ráno v sedm je budíček, v osm snídaně a pak už následuje cvičení a rehabilitace. V poledne si dají oběd a pak zase rehabilitují. Na závěr si jdou „odpočinout“ do bazénu, což je po náročném dni, nesmírně osvěžující. Stejně jako fyzioterapie, kde si pořádně protáhnou tělo a díky níž se cítí fyzicky lépe. I když, jak říkají, větší makačka než posilovna, je navlíkání ponožek. To dá pořádně zabrat.

Když jsme se jich ptali na jejich největší motivaci, oba naráz odpověděli, že je to rodina. Jejich děti a manželky. V nadsázce poznamenali, že nebýt jich, tak by jen seděli na vozíku a kynuli. S dětmi se snaží trávit co nejvíce společných chvil, jezdit s nimi na koloběžkách, hrát si a honit se s nimi.

Když se k nám připojil Robert, který dohrál utkání, pochválil zdravotnický personál, jak je o ně výtečně postaráno. Když jsme si s Robertem později během dne povídali, zmínili jsme se o velké nehodě, kterou jsme cestou za nimi míjeli a i to, že tam byly čtyři hasičské vozy. Úplně mu zahořelo v očích a chtěl vědět, jaká čísla byla na autech a co se tam všechno stalo. Bylo vidět, že práci profesionálního hasiče má v krvi a miluje jí.

A jak pánové odpočívají? Nijak. Neodpočívali ani před úrazem, ani teď. Prostě to nestíhají. Martin tráví soboty na střelbě a neděle na handbiku. A Liborovi se stačí v noci vyspat a pořád má co dělat. Knížka pro ně opravdu není, dřív četli jedině rozkazy a to už teď nemusí. Na internetu si ale rádi přečtou, co se děje, aby byli v obraze.

Pánové překypují energií, optimismem, humorem a nadějí. A co je pro ně největším hnacím motorem? Libor to vystihl naprosto přesně: Abychom byli soběstateční. A to jsou. Doslova a do písmene.

Kapitán Libor Bohdalecký je od roku 1998 profesionálním hasičem. Utrpěl zranění páteře při kurzu hasičů v Teplických skalách.

Velitel čety Martin Šabata je profesionální hasič od roku 2000. Utrpěl pád ze čtyř metrů při nácviku požárního sportu na žebříku v průběhu služby.

Robert Gyömbér je profesionální hasič od roku 1991. Prodělal mozkovou mrtvici při operaci mozku s diagnózou AVM.