Družstvo za REGI Base na armádním turnaji: „Docela záhul…“

Osobní pozvání na letošní turnaje Paintball Czech Army Cup a Airsoft Czech Army Challenge dostávala osvědčená družstva, přesto se mezi ně vloudili i nováčci, a to včetně týmu „16. skupina hloubkového průzkumu“, který hájil barvy REGI Base.

„Vzniklo to náhodou. Někdo z REGI Base nás vyfotil na Tankovém dni v Lešanech v trikách, jejichž koupí jsme nadační fond podpořili. Rozlétlo se to po facebooku a následovalo pozvání, abychom jako airsoftový tým hájili veterány na turnaji,“ vysvětluje kapitán týmu Vojtěch Slavík.

Foto: Tým za REGI Base s vrchním praporčíkem své skupiny vpravo

Kluci neváhali ani vteřinu. „Soucítíme s vojáky, protože se sebeobětují za nás ostatní, aby nás chránili a pomáhali. Když se jim pak něco při plnění služebních povinností stane, je na nás, abychom jim to oplatili,“ dodává Vojta.

Ostrý zásah, ještě než turnaj vůbec začal…

Byl to právě tým za REGI Base, který se dostavil k páteční prezenci na turnaj mezi prvními. Před ním dorazil už jen tým 103. střediska CIMIC-PSYOPS. A právě v ten moment, aniž by turnaj ještě začal, došlo k nešťastné nehodě, kdy si jeden z vojáků při zkoušení překážkové dráhy kompletně vymkl kolenní kloub a zpřetrhal kolenní vazy.

Na místě ihned zasáhl přítomný zdravotník, zraněného však bylo třeba naložit na improvizovaná nosítka a přenést skoro půl kilometru daleko k příjezdové bráně k předání záchrance. Přepravu nebylo možné realizovat vozem, protože s ohledem na nerovný terén a charakter poranění by to bylo vůči zraněnému velice nešetrné. A tak se družstvo „16. skupiny hloubkového průzkumu“ spolu s vojáky pořádně zapotilo.

„Bylo fascinující vidět, jak při tak nečekané události vše klape, jako by přítomní byli dávno sehraný tým. Už jen ta citlivá koordinace mnoha párů rukou, když bylo třeba zraněného naložit na nosítka a při tom jej otočit na druhý bok. Bez příprav, bez dohad, bez zdržení či zaváhání,“ popisuje poskytnutí první pomoci Miroslava Pašková z Ministerstva obrany, na turnaji v roli zástupce náčelníka štábu.

Začátek turnaje byl vysilující…

Týmu za REGI Base tedy už v pátek odpoledne prověřil nervy a svaly zásah u vážného zranění. Pak ale už s dalšími týmy dostali kluci společný start, který označují za nejnáročnější na celém turnaji. „Co bylo těžké? Všechno mělo svá úskalí. Věděli jsme do čeho jdeme, nicméně noční program a pak překážková dráha byly nejvíce vysilující,“ shrnuje Vojta.

Foto: Koupí patche přispěli a barvy REGIBase pomysleně také hájili i další soutěžící

O co šlo? Soutěžící si večer nafasovali a opekli špekáčky, postavili stany a přesně ve 20:30 se dostavili na inprocessing. Standardní poučení o bezpečnosti, průběhu soutěže, krátký seminář o IED (improvised explosive device), představení pořadatelů a rozdělení do skupin. O půlnoci všichni ulehli, to už teplota klesala k nule a jediným topením ve stanech byl vlastní dech.

Po druhé hodině ranní byl vyhlášen poplach, zmatení soutěžící vybíhali a řadili se do tvaru, opětovně se vraceli pro chybějící výstroj a znovu řadili. Na vše měli čtyři minuty a pak zrychleným tempem odpochodovali k autoparku, kde zůstali stát bez hnutí deset minut. Každý šelest znamenal minutu navíc.

A vzhůru na noční pochod – podél cesty, do kopce, v řazení šachovnice, samozřejmě po tmě. A kdykoli se objevila světla a vyjel připravený vůz, všichni naskákali do lesa a instruktoři jej do odvolání prosvěcovali baterkami a koho zahlédli, tomu strhávali body. Pak klus, pak procházka po runwayi s imitovaným nástřelem… Po dvou hodinách všichni zpět do stanu.

Sobota – teď teprve začínáme hrát…

Po sedmé ráno měl málokdo sílu vůbec otevřít snídaňový balíček. Skupiny se rozdělily, aby rotovaly v dopoledním programu. „Central flag nám šel asi nejlépe,“ hodnotí zpětně tým naší „16. skupiny hloubkového průzkumu“. Nešlo o nic jiného, než střílečku na uměle zbudovaném hřišti (muniční bedny, řídký porost), místo vlajky ale muniční bedna, kterou je nutno přenést na výchozí stanoviště.

Kromě toho seminář CLS (combat life saver – pochopitelně jen základy) a bojová dráha. Krkolomné překážky vystavěné přesně podle vzoru USMC (americká námořní pěchota) a u nich dril seržanti, kteří řvali tak, že by jim hlasivky záviděl i Karel Gott. K obědu vepřo-knedlo-zelo z polní kuchyně a jelo se dál.

Orientační bojový přesun při optimální trase na šest kilometrů s dvěma kontrolními stanovišti plus disciplínami TCCC (tactical combat casualty care) a IED line (nástražná výbušná zařízení) byl pro většinu družstev nezvladatelný. „Začali se nám štosovat na IED line, protože ten úsek někteří procházeli jak houbaři místo běžnou chůzí.

A další, místo aby vyrazili k jiným stanovištím, se řadili do fronty, aniž by jim došlo, že ztrácejí čas,“ popisuje snad jediný zádrhel turnaje Pavel Stehlík z Generálního štábu AČR, který jinak velel jedné ze skupin, ale spolu s Adamem Kopalem chystal právě IED line, která by patrně nachytala i profíky z EOD (explosive ordnance disposal) týmu.

V důsledku musela být jedna krátká disciplína zcela zrušena a když se v milovických lesích konečně podařilo nahnat bloudící družstva, následoval ihned přesun k prezentaci – letos nově – spolupracující Policie ČR. Její Speciální pořádková jednotka v počtu padesáti mužů, asi sedmi vozů a autobusu MHD předvedla, jak dostat z onoho autobusu fotbalové rowdies.

Deset soutěžících za odměnu mohlo jít spolu s policejními figuranty předstírat ony rowdies. Byli tací, co vydrželi i několik ran taserem. Marně, skončili v policejním antonu. Podívaná to byla pěkná a výchovná – neodporujte policejním těžkooděncům, protože čím větší odpor, tím více vás to bolí.

Po večerním gulášku následovala ještě dvouhodinová přednáška o činnosti CIMIC-PSYOPS (vojensko-civilní spolupráce a psychologické operace) v Afghánistánu a překvapivě vzdor večerce stanovené na půlnoc byl už v půl jedenácté na základně až mrtvolný klid.

Neděle – už jen vydržet…

„Když jsme viděli, jak jsou soutěžící zničeni, odvolali jsme noční přepad základny ze soboty na neděli. Popravdě i organizační tým jel z posledních sil, protože vše absolvoval s družstvy, plus přípravu a porady do noci,“ hájí zmírnění tempa Mirka Pašková a dodává: „Sami jsme prostě mysleli jen na to, že vlezeme do stanů a ráno si dáme míchaná vajíčka a párky a bude dobře.“

V nedělním bloku se opět skupiny točily na různých stanovištích. Střílečce woodflag (princip jako central flag, ale ve značně členitém lese), střelbě ze vzduchovek vzor 47 na terč na deset metrů, sborce/rozborce SA-58 na čas, především ale v dobývání/obraně kruhové zákopové základny s označením „Beroun“ alias „Norad“.

Po obědě (sekaná s bramborem) následovaly finálové rozstřely, mimo jiné na základně Vietnam, kterážto je věrnou kopií základny US (kdo zná starší počítačovou hru Vietcong, umí si představit), dále na překážkové dráze USMC pro hrstku těch, kdo v sobotu zvládli všechny její překážky. Stihlo se i krátce zavzpomínat u pomníčků těch, kteří v bývalém vojenské prostoru tragicky zahynuli.

A pak už jen vyhlášení výsledků, předání cen, balení stanů… Jenže ono nebylo důležité vyhrát, ale zúčastnit se. Odpadlíků bylo jen pár, buď ze zdravotních nebo časových důvodů. Všichni byli vlastně vítězi bez ohledu na bodové skóre. Týmu za REGI Base těch bodů do medailových pozic scházelo málo, ale jak už bylo řečeno, oni dokázali mnohem více při ostré první pomoci, ještě než turnaj začal. A o tom to je.

Zdroj: https://www.armyweb.cz/clanek/program-letosniho-paintballoveho-a-airsoftoveho-petiboje-acr