Kniha: Výtečně připravený spící špion vypovídá

22.12.2016 14:14

Rozhovor 20.11.2016 s autorem knihy Špion Olinem Jurmanem

 

Napsal jste knihu Špion – 30 let u vojenské rozvědky. Jste špion?

Ano a ne. Kniha je o mojí zpravodajské skupině generálního štábu armády, která se 30 let cvičila pro případ ohrožení republiky. Tedy vlastně ano, byl jsem výtečně připravený spící špion.

Na co jste se připravovali?

Na seskok do strategického hlubokého týlu možného protivníka, výstavbu utajené základny a pátrání po mobilních zbraních hromadného ničení. 

A když jste je našli?

Pak jsme museli obratem poslat telegram na štáb a rychle zmizet. Příklad: na ostrém cvičení, kdy byla naše armáda u Košic a týl protivníka za Žatcem, jsme poslali zprávu o přesném umístění a za 44 minut už nalétala letadla. Být to ve skutečnosti a mít pomalé nohy , vypařili bychom se spolu s cílem.

Takže jste se učili na naší armádě?

Skoro vždycky. Ale o tom je ta knížka, ostrá a pravdivá.

Ale vy jste přece nebyli vojáci?

Oficiálně ne, žili jsme a pracovali normálním životem, jen jsme každý rok na týden, na měsíc, ale i na delší dobu zmizeli. Ta kamufláž nebyla jednoduchá.

To jste dokázali desítky let utajit? I před rodinami?

Samozřejmě. Já se „odtajnil“, když mi povolili napsat Špiona, ale kolegové jsou utajeni dodnes.

Kolik takových skupin vlastně bylo? A měli jste nějakou hodnost?

Skupin bylo málo. Podmínky byly fyzicky, psychicky i morálně nesmírně náročné. Já skončil jako podplukovník.

A jak se na to díváte dnes?

Byl to kus poctivého chlapského života s vědomím, že musíme udělat vše pro pomoc vlasti. S vědomím, že návrat z případného ostrého nasazení by byl málo pravděpodobný.  S tím jsme počítali a jsme na to i v dnešním marasmu hrdi.  Ale jednu poznámku si stejně neodpustím. Základnu pro naši činnost jsme měli určenou původně ve Francii. Náš vojenský přidělenec v Paříži  pplk. Vojtásek měl úkol od vojenských zpravodajců vybrat pro nás vhodný prostor. To splnil, ale zároveň udal francouzské rozvědce. Takže kdyby něco, vyskákali bychom jí přímo do náruče. Naštěstí Vojtáska naše kontrarozvědka včas odhalila a skončil pak na hodně dlouho ve vězení, aby nenadělal ještě více škody. I s podobnými situacemi jsme museli počítat. Ale vůbec, přeju dobré čtení. A fakt, všecko je tam pravda. I když - úplně všecko tam zase není…

Na závěr, co byste popřál nadačnímu fondu REGI Base I.?

Otevřenou ruku sponzorů a obrovský dík za to, že se stará o hrdiny, kteří obětovali republice značný kus života a jako bonus často dostali nevyléčitelná zranění.  Ale když to vezmete z našeho pohledu, nás řídící důstojníci celou dobu cvičili, jak splnit úkol rozkrytí protivníka, ale jak se dostat zpět ke svým, o tom řeč nikdy nebyla. Byli jsme na to hrdi a medajle jsme nečekali. Proto vás dokážeme pochopit. Takže: díky, kamarádi!

 

Knihu Olina Jurmana Špion za 399,- Kč můžete zakoupit na našem e-shopu (http://bit.ly/regishopspion)

 

Knihu Olina Jurmana Špion za 399,- Kč můžete zakoupit na našem e-shopu (http://bit.ly/regishopspion )Kniha: Výtečně připravený spící špion vypovídá

Rozhovor 20.11.2016 s autorem knihy Špion Olinem Jurmanem

Napsal jste knihu Špion – 30 let u vojenské rozvědky. Jste špion?

Ano a ne. Kniha je o mojí zpravodajské skupině generálního štábu armády, která se 30 let cvičila pro případ ohrožení republiky. Tedy vlastně ano, byl jsem výtečně připravený spící špion.

Na co jste se připravovali?

Na seskok do strategického hlubokého týlu možného protivníka, výstavbu utajené základny a pátrání po mobilních zbraních hromadného ničení. 

A když jste je našli?

Pak jsme museli obratem poslat telegram na štáb a rychle zmizet. Příklad: na ostrém cvičení, kdy byla naše armáda u Košic a týl protivníka za Žatcem, jsme poslali zprávu o přesném umístění a za 44 minut už nalétala letadla. Být to ve skutečnosti a mít pomalé nohy , vypařili bychom se spolu s cílem.

Takže jste se učili na naší armádě?

Skoro vždycky. Ale o tom je ta knížka, ostrá a pravdivá.

Ale vy jste přece nebyli vojáci?

Oficiálně ne, žili jsme a pracovali normálním životem, jen jsme každý rok na týden, na měsíc, ale i na delší dobu zmizeli. Ta kamufláž nebyla jednoduchá.

To jste dokázali desítky let utajit? I před rodinou?

Samozřejmě. Já se „odtajnil“, když mi povolili napsat Špiona, ale kolegové jsou utajeni dodnes.

Kolik takových skupin vlastně bylo? A měli jste nějakou hodnost?

Skupin bylo málo. Podmínky byly fyzicky, psychicky i morálně nesmírně náročné. Já skončil jako podplukovník.

A jak se na to díváte dnes?

Byl to kus poctivého chlapského života s vědomím, že musíme udělat vše pro pomoc vlasti. S vědomím, že návrat z případného ostrého nasazení by byl málo pravděpodobný.  S tím jsme počítali a jsme na to i v dnešním marasmu hrdi.  Ale jednu poznámku si stejně neodpustím. Základnu pro naši činnost jsme měli určenou původně ve Francii. Náš vojenský přidělenec v Paříži  pplk. Vojtásek měl úkol od vojenských zpravodajců vybrat pro nás vhodný prostor. To splnil, ale zároveň udal francouzské rozvědce. Takže kdyby něco, vyskákali bychom jí přímo do náruče. Naštěstí Vojtáska naše kontrarozvědka včas odhalila a skončil pak na hodně dlouho ve vězení, aby nenadělal ještě více škody. I s podobnými situacemi jsme museli počítat. Ale vůbec, přeju dobré čtení. A fakt, všecko je tam pravda. I když - úplně všecko tam zase není…

Na závěr, co byste popřál nadačnímu fondu REGI Base I.?

Otevřenou ruku sponzorů a obrovský dík za to, že se stará o hrdiny, kteří obětovali republice značný kus života a jako bonus často dostali nevyléčitelná zranění.  Ale když to vezmete z našeho pohledu, nás řídící důstojníci celou dobu cvičili, jak splnit úkol rozkrytí protivníka, ale jak se dostat zpět ke svým, o tom řeč nikdy nebyla. Byli jsme na to hrdi a medajle jsme nečekali. Proto vás dokážeme pochopit. Takže: díky, kamarádi!

Knihu Olina Jurmana Špion za 399,- Kč můžete zakoupit na našem e-shopu (http://bit.ly/regishopspion )